Posted by Kajman
Když jsem se v první třídě učil psát, tušil jsem, že to nebude jen tak něco. Maminka si se mnou ledacos vytrpěla, aby bylo mé písmo natolik úhledné, že je někdo dokázal přečíst. Těch slz a hodin strávených nad písankou se podepsalo na mě i rodičích. Leč plody úsilí mé maminky nevydržely dlouho a teď už po mě opět nikdo nic nepřečte.
Nakonec ale snad všechno snažení nevyšlo úplně na zmar. Psaní pro mě po čase přestalo být jen tak něco. Začala to být zábava, nástroj vyjadřování a časem snad i dar.
Zvlášť tehdy, když…
Byl večer a bylo jitro. Nový den mě šimral slunečnímy paprsky po tváři. Když tu jsem si pomyslel.
Dnes bude Nádherňajs.
A byl.
 |
 |
 |
|
Povídky Pár více, či méně dějových povídání. Nějaké slohovky a ostatní všednosti… |
Poeta Pokusy o poezii, momentky a náladová dílka z šuplíkových archívů… |
Zamyšlení Několik úvah, duchovně i nábožensky orientovaných zastavení a zamyšlení. |
